Víkend s Bohem
Včera jsem byla v divadle na pozoruhodném divadelním představení s názvem Víkend s Bohem, který vzešel z pera Maria Kubce, jenž v něm ztvárnil roli lékaře ve středním věku, který se právě ocitl v životní krizi, neví, „odkud přichází, proč je zde, kam kráčí, po čem touží ani jakou cestu si má vybrat.“ Dostane neobvyklou návštěvu v podobě mladého donašeče pizzy, z něhož se vyklube samotný Bůh.
Ačkoli na můj vkus je Kubcův Bůh trochu moc lidičkovský a sluníčkovský a uvažující především v new age pozitivním duchu, stejně jsem se radovala z toho, kam až doba pokročila, když představení, jež je kombinací vážných rozhovorů, humoru, více či méně povedených písní, efektních triků i meditací bylo jen v našem městě vyprodáno hned nadvakrát a bylo oceněno ovacemi ve stoje.
Moc se mi líbila anekdota o kostelníkovi z kostela svatého Petra, již tam převyprávěl samotný Bůh (mimochodem výtečně ztvárněný Matoušem Rumlem).
V kostele u svatého Petra měli kostelníka, který neuměl číst ani psát. Starému panu faráři to nevadilo, protože kostelník dělal svoji práci dobře. Po jeho smrti ale nastoupil nový farář, jenž ho pro jeho nedovzdělanost propustil. Bývalý kostelník tedy šel po ulici, šel dlouho a dostal chuť na viržinko. Nikde ale nenatrefil na trafiku. Šel tedy dál a po čase trafiku potkal. Dokonce byla k pronajmutí. Muž si ji tedy pronajal, za nějakou dobu si pronajal další a potom další. Dařilo se mu velmi dobře. Jednou potřeboval využít notářských služeb a když smlouvu podepsal místo podpisu třemi křížky, udivený notář poznamenal: „Vy neumíte číst ani psát? Víte, kde byste teď mohl být, kdybyste to uměl?“
Na to mu muž odpověděl: „To vím docela přesně. Kostelníkem u svatého Petra.“
Trackback z vaší webové stránky.