Seškrábnutí připáleniny ze dna hrnce
Dlouho jsem přemýšlela, jak nazvat tuto duchovní techniku, která – stejně jako všechny účinné duchovní techniky není žádným cvičením, ale šípem vystřeleným přímo Tam. Takhle můžu předstírat, že jde o název velice starý, pocházející ze starověké Číny, i když se zrodil v mé kuchyni. :-)
Možná to taky znáte – přihodí se vám nějaká nepříjemná situace a v ten okamžik se mysl uvede do horečného pohybu jako vařící voda v hrnci s polévkou. Myšlenek tam až tak moc není, pořád dokola se opakují ty samé – měla jsem říct tohle … a neměla jsem mu dovolit, aby … a jak mi tohle vlastně mohl udělat … a příště, až ho uvidím, tak … a musím to vysvětlit té a taky tamtomu, aby si o mně nemysleli… No prostě pořádný mišmaš jako v polévce – pár mrkví, cibule, celer a nějaká ta houba. Mele se to tam pořád to samé, občas vyplave to, potom zase ono a nedá se to zastavit… Někdo dokonce žije v tomhle hrnci celý život a ještě si nevšiml toho, že myšlenek, které mu bublají v hlavě, zase tolik není a že ještě k tomu vůbec nejsou originální.
Existuje velice rychlý návod jak tohle vření zastavit. Trvá jen pár vteřin. Nejdříve ze všeho se zastavte. Vypněte plotýnku. Počkejte, až polévková bouře ustane jen tím, že ji pozorujete. A potom se zeptejte sami sebe – Před čím mě moje hyperaktivní mysl chrání? Co nechci o sobě pocítit? Čeho se bojím? Pokud budete otevření, odpověď přijde hned. Třeba Bojím se, že jsem se sebe udělala hlupáka a všichni viděli, jak jsem neschopná. Nebo Bojím se, že mě už nikdo nebude mít rád. Společně s tímhle vnitřním přesvědčením, kterého jsme si buď vědomi, nebo je nám tak skryté, že o něm většinu času nevíme, přijde i silná emoce. Strachu. paniky, pocitu bezmoci, zoufalství. Jako bychom seškrábli usazeninu ze dna a ta zakalila celou polévku. A už stačí jen málo. Nechte sebou tenhle pocit projít, bez odporu a posuzování. Když se to stane, pocítíte obrovský pocit svobody. Polévka je sice zkažená, ale vy ji můžete vylít. A s ní všechno to vření, které v okamžiku, kdy jste řekli sami sobě pravdu, ztratilo svoje opodstatnění.
A až někdy přijde příhodná chvíle, můžete zapátrat, kde je kořen toho přesvědčení, které onu turbulenci způsobilo, a navždycky se s ním rozloučit.
Proto, abychom byli pány nad svou myslí, není třeba bojovat ani provozovat složitá duchovní cvičení. Stačí jen znát svého nepřítele a poznat, že to žádný nepřítel není.
Trackback z vaší webové stránky.