Řemeslo má zlaté dno
Včera jsem vyživovala své kořeny na kurzu pletení ošatky z kukuřičného šustí. :-) Bylo to velmi zdlouhavé (ošatku jsme pletli asi 7 hodin), ale podobně jako starobylé recepty neuvěřitelně jednoduché. Kromě kukuřičného šustí jsme potřebovali jen háček na háčkování a lavor s teplou vodou na namáčení šustí.
Sešla se nás na Lipce pěkná řádka tvořeníchtivých lidí, z toho několik nevidomých a slabozrakých, kteří si přišli rozšířit svoje řemeslné dovednosti a kromě pletení košíků, vyrábění keramiky a nejrůznějších krabic naprosto s přehledem vázali k sobě kousky kukuřičného šustí a pod rukama jim rostly ošatky stejně rychle jako nám. Bylo to neuvěřitelné setkání a nahlédnutí do zákulisí v životě jedné chráněné dílny v Brně.
Mám nesmírně ráda monotónní rukodělné práce. Mám pocit, že jsou jako mantry, které tiší hluk mysli a vedou pozornost člověka jen k jedné činnosti. Bez velkého kreativního rozmachu, ale také bez zbytečného rozptylování. Mám radost ze své ošatky, i když je poněkud rozčepýřená a ne úplně kulatá. :-) A hledám dodavatele kukuřičného šustí. :-)
A ráda dělám reklamu dobrým lidem a dobrým skutkům, takže dneska všechny milovníky starých řemesel a ekologického zahrádkaření zvu na brněnskou Lipku a do chráněné dílny HapAteliér.
