Přímá komunikace s rostlinami
Existuje mnoho bylinářských tradic a jednou z nejstarších je přímá komunikace s rostlinami. Nakolik je mi známo, využívala jí sv. Hildegarda z Bingenu, Maria Treben, Wolf Dieter Storl a mnozí další bylináři. Wolf Dieter Storl dokonce v jedné ze svých knih učí, jak se k takovéto komunikaci propracovat.
Jak jsem před časem psala, dějí se mi teď s rostlinami prazvláštní věci. Když je utrhnu, najednou znám jejich jméno i způsob použití. Nijak osobně si to neberu, protože to tak rozhodně nemám s každou rostlinou, jen s některými, které si mě nějak zavolají. Moc se mi líbí vysvětlení, které k tomu podává Jaroslav Dušek. Proč bychom si z toho měli udělat nějakou osobní výjimečnou schopnost, kterou si potom přivlastníme, honíme si s ní triko a nafukujeme ego? Všude kolem nás je mocné pole inteligence, vědění a síly, které zvířata využívají zcela intuitivně a nám se podle míry naší otevřenosti a taky milosti sem tam pootevře taky. A tak může matka najednou zvednout několikatunový náklaďák, když pod ním uvízne její dítě, nemocný člověk intuitivně vyhledat bylinu, kterou potřebuje, nebo „náhodou“ otevřít knihu na stránce, kde je řešení problému, který ho trápí celou věčnost.
Každopádně jsem při svých bylinkových pozorováních leccos vysledovala. Například to, že pokud chci sama svojí vůlí a touhou po větších znalostech poznat co nejvíce bylin, většinou se to míjí účinkem, jejich názvy si stejně nezapamatuji a rozhodně se mi takto nikdy nestalo, že by na mě bylina sama promluvila. Pokud si mě ale sama zavolá svojí krásou a já se k ní přiblížím jako k bytosti, chvilku u ní posedím, pozdravím ji a pokud cítím svolení, taky ji utrhnu, je to skoro pravidlem. Třeba tuhle krásnou červnovou kytičku, smolničku, jsem poprvé zaregistrovala letos. Na jednom z našich výletů jsem ji nafotila, abych si ji později našla v klíči, a okamžitě jsem na ni zapomněla. Asi 14 dní poté jsem šla ráno na bylinky, byla jsem sama, štěstím bez sebe a na mezi vidím krásné fialově kvetoucí rostliny, chvilku se k nim posadím a říkám si, jak se asi jmenují. Na spojitost z minulého výletu si ani nevzpomenu. Utrhnu jednu z nich a během zpáteční cesty najednou vím, že je to smolnička. Krásná květina, která dlouho vydrží bez vody a ve váze lučních květin udělá velkou parádu.
Maria Treben nosila bylinky několik dní za pasem, aby poznala jejich sílu, osobitost a mohla je použít ve svých recepturách, které ji byliny samy naučily. Nepoužívala jich mnoho, říkala, že stejně jako opravdových přátel mám člověk jen hrstku, opravdové přátelství s bylinami je vzácné. Pokud vás tedy láká byliny poznávat jinak než jen svým intelektem, přistupujte k nim v úctě, vnitřní pravdivosti, pokoře. Pravou moudrost zjevují jen těm, kdo je vnímají jako bytosti a ne jako botanické exempláře.
Trackback z vaší webové stránky.