Nechte dětem maso a mléko …

Kateřina Bukáčková, 13.9.2015. Rubrika Výživa

… je název stejnojmenného článku, na který jsem náhodou narazila v Lidových novinách a jehož autorem je Pavel Grasgruber.

Autor v něm emotivně obhajuje dosavadní podobu stravování ve školních jídelnách, jsa zřejmě velice popuzen „nekompetentními inovátory“, iniciátory dle mého názoru velice potřebných a chvályhodných změn ve školním stravování, které už desítky let zcela zaostávají za celoevropskými trendy, ostatně stejně jako výživová doporučení pro Českou republiku, jež nebyla aktualizována od roku 1989. Ve spotřebních koších, jež musí jídelny dodržovat, jsou obsaženy zákonem vymahatelné položky typu mléko (jako nepochopitelná samostatná kategorie vedle kategorie mléčné výrobky) nebo volný cukr, a vůbec neřeší, zda výsledný oběd vznikl z kvalitních surovin nebo z polotovarů.

Pan Grasgruber je naprosto zděšen z jídel typu jáhlovobramborové šťouchance, ovesná kaše či zelné placky se sezamovými semínky, která připodobňuje k přídělům ruských válečných zajatců za druhé světové války a z jejichž zařazení do jídelníčku viní „výživové poradce“ a biomatky. Jeho hlavním a jediným argumentem pro zachování stávající podoby jídelníčku je tělesná výška našich dětí. Netuším, proč si vybral ze všech možných ukazatelů, jako je například krevní tlak, množství cholesterolu a triglyceridů v krvi, obezita, inteligence, tělesná zdatnost, pracovní výkonnost, soustředěnost, stav chrupu či častost alergií a prodělaných infekčních onemocnění zrovna tento parametr. Kdybychom chovali plemenné býky, potom je mi to jasné, ale takto mi to připadá jako účelová argumentace, která popírá vědecká tvrzení všech existujících výživových institucí ohledně naprosté výživové dostatečnosti všech typů bílkovin, včetně rostlinných. Ano, připouštím, že v našem kulturním okruhu jsme generaci od generace vyšší, ale že bych z toho usuzovala na celkově se zlepšující zdravotní stav naší populace, to bych se neodvážila. Ale možná ze mě mluví sladké citróny v podobě mých pouhých stosedmapadesáti centimetrů výšky. :-)

Teď by možná měl nastat čas vědeckých protiargumentů a jistě jsou snadno dohledatelné. Já však poslední dobou stále zřetelněji cítím, že k vyřešení naprosté většiny palčivých otázek našeho života stačí pouhý selský rozum a celostní pohled na věc. Vím, že si teď všichni odborníci rvou zoufalstvím vlasy na hlavě, pokud jim po dlouhých studiích ještě nějaké zbyly, ale podle mého názoru rozpitvání jídla na aminokyseliny a počítání jejich skóre a stravitelnost lysinu nás nepřivedlo o nic blíže k poznání, co je pro nás ve stravování dobré. Možná nás dovedlo k rezignaci typu, když je to tak složité, tak to tedy vyřešte za nás sami. Sice se občas vyskytnou omyly, jako třeba v případě strašení sádlem a hojného doporučování transmastnými kyselinami nabitých margarínů, ale když on už tomu nikdo pořádně nerozumí. Což je situace, při které pukají smíchy nejen níže vývojově postavení savci, ale i většina blanokřídlých a tuším, že i nějací vyvinutější láčkovci.

Mám ten pocit, že řada vědců, která používá takto plamenné výrazy a celým svým bytostným já bojuje za svoji titulem ověnčenou pravdu, se podobá oné žábě ve studni, jež zaníceně popisuje svět orámovaný jejím roubením. Už jsem to zde psala, ale v zásadě nenalézám jiné východisko, tak mi promiňte, že se budu opakovat. Pokud onen vědec při svých bádáních nad využitelností jednotlivých aminokyselin či jiných dílčích problémech nevezme v potaz, odkud se vezme maso a mléko, jež je zdrojem zmíněných aminokyselin, kolik dobytka může naše krajina uživit, aniž by se kvůli tomu musely kácet deštné pralesy pro pěstování sóji jako jejich krmiva a kolik utrpení je za litrem konvenčně vyrobeného mléka, nejsou pro mne jeho zjištění nijak relevantní. A naopak hledání způsobu jak nežít na úkor zbytku světa a nevystavovat nadměrnému utrpení zvířata, jež používám jako zdroj potravy, by mohlo přinést zprávu, která místo trvalého výškového růstu naší populace najde spíše trvalou udržitelnost. :-)