Nebojte se!
V tom okamžiku, kdy se snoubí moc s trvalým strachem, stane se opravdu nepřekonatelnou.
(Eric Hoffer)
Přišla mi takhle do rukou kniha s názvem Luciferův efekt Jak se z dobrých lidí stávají lidé zlí. Její autor Philip Zimbardo, autor proslulého Stanfordského experimentu, v ní popisuje, co se může stát s člověkem, který se dostane do velmi extrémních podmínek. První polovina obsáhlé knihy se věnuje detailnímu popisu onoho experimentu, o němž asi většina z vás někdy alespoň něco zaslechla, druhá potom popisu skutečných válečných hrůz, genocid a honů na čarodějnice prizmatem právě tohoto pokusu. V něm se stalo několik náhodně vybraných studentů součástí experimentu v simulovaném vězení. Část z nich se stala dozorci, část vězni. Na pouhých dvanáct dní! V knize je den za dnem popsán celý experiment, který musel být po pár dnech předčasně ukončen, protože brutalita „dozorců“, ve skutečnosti mírumilovných studentů, si nic nezadala s brutalitou dozorců-mučitelů z nejhorších věznic, které bychom rádi viděli jako psychopaty, s nimiž my slušní lidé nemáme nic společného.
Nevím, jestli budu schopná přečíst si i druhou část knihy, ale myslím, že asi ne. Dovolte mi ale citovat část z úvodu této knihy:
Když se mocenská elita rozhodně zničit nepřátelský národ, obrátí se na odborníky na propagandu, aby vytvořili program na podnícení nenávisti. Co je potřeba k tomu, aby občané jedné společnosti nenáviděli příslušníky jiné skupiny natolik, aby byli schopni je segregovat, mučit nebo dokonce zabít? Stačí vybudovat „představu nepřítele“, což je psychologická konstrukce ukotvená pomocí propagandy hluboko v myslích, jež dokáže ty druhé přeměnit na „protivníka“. … Dramatické obrazy protivníka na plakátech, v televizi, na obálkách časopisů, ve filmech či na internetu se vrývají do zákoutí limbického systému, který je primitivní součástí mozku. Tyto vjemy jsou spojeny se silnými emocemi strachu a nenávisti. (s. 35)
Proč o tom všem píšu? Protože v současné sobě velice silně vnímám, jak se v naší společnosti opět záměrně vytváří atmosféra strachu a rozdělování lidí na „my“ a „oni“, a kolik lidí této velice účinné strategii rozděl a panuj podléhá. Probouzet v lidech strach je velmi účinné a přiznám se, po četbě knihy Luciferův efekt raději nechci ani domýšlet, k čemu může ve svých důsledcích vést.
Proti tomu stojí a vždycky stálo vědomí vzájemné propojenosti, jednoty a lásky. Jen v Bibli je prý věta Nebojte se! uvedena třistašedesátpětkrát. Procesem Cesta lidi provází rádce, který se objevuje v jejich vnitřním prostoru. Má různou podobu, ale v zásadě je to jejich vnitřní moudrost, Vyšší Já, esence či jak té kráse a úchvatnosti v nás chceme říkat. Udivuje mne, kolikrát rádce jako závěrečné poslání na cestu životem vybízí lidi, aby se nebáli.
Nedovolme tedy nikomu, aby využíval náš strach. Raději ho poznejme, prožijme a nalézejme znovu a znovu místo jednoty, odpuštění a soucitu. A kde se setkáme se strachem a zlobou jím podnícenou, tam jednejme právě z tohoto místa. Strach a svoboda nežijí ve stejném domě. Strach a láska nežijí ve stejném domě. Strach a život už vůbec ne.