Na Hromnice o den více
Co byste říkali na to, kdybyste v životě byli zaseklí na jednom místě, jeden den by byl jako druhý a nikam to nevedlo?
Možná tyhle pocity někdy taky máte – že jste někde, kde vlastně nechcete být, nemáte žádnou možnost ovlivnit, co se vám děje, a není z toho úniku.
Tak přesně tohle se stalo Phillu Connorsovi (Bill Murray) ve fantastické komedii Groundhog Day (Na Hromnice o den více). Tento sebestředný a samolibý moderátor počasí uvízne v časové smyčce, z níž se nelze dostat. Znovu a znovu je nucen žít ten samý den na místě, kde chtěl být ze všeho nejméně – vesničce Punxatawney v Pennsylvánii, kam s produkční Ritou a kameramanem Larrym přijede natočit reportáž z tradičních oslav Hromnic. Den za dnem je tam nucen točit reportáž o dodnes živé tradici, v níž svišť Phill předpovídá časný nebo pozdní příchod jara. Phill pohrdá oslavami, lidmi, které vnímá jako venkovské burany, a cítí se hluboce uražený tím, že člověk jeho kvalit je nucený k takto podřadné práci. Snaží se proto z místa dostat co nejrychleji, uvízne zde však kvůli sněhové bouři do druhého dne, aby za svítání zjistil, že odtud není úniku, protože se probudil opět v den hromničních oslav a celý ten opruz ho čeká nanovo.
Málokdo má ten dar popisovat duchovní zrání s hlubokým vhledem a zároveň neuvěřitelným vtipem. Hromnicím se to daří nevídaně. Film sleduje Philla, jak prochází fázemi šoku, apatie, nevázaného řádění s vědomím, že nejsou žádné následky, snahou získat si lásku a přízeň taktikou a manipulací, depresí, neúspěšnými pokusy o sebevraždu až po vlastní seberealizaci, otevření srdce druhým a absolutní přijetí situace takové, jaká je.
Za ty stovky probuzení do téhož dne, které máme s Phillem možnost sledovat, pochopíme, že i ve velmi omezených a ne vždy příznivých kulisách je možné prožít den mnoha různými způsoby. Možná to taky tak máte, že si říkáte – kdyby byly děti velké, kdybychom bydleli jinde, kdybych vypadala líp, kdybych byl chytřejší, … všechno by bylo lepší. Film nám ale jasně říká – věci, které jsme skutečně nepochopili, neprožili, neodpustili, se nám budou opakovat, dokud se tak nestane. Není z nich úniku a ani smrt není řešením.
V téhle časové smyčce zahořklosti z minulosti, obav z budoucnosti a absolutního nepřijetí přítomnosti takové, jaká je, jsme uvázli my všichni jako lidstvo. Tenhle nádherný film, pro dnešní hromniční den jako stvořený, nám ukazuje, že jedinou cestou, jak z téhle pasti vyjít, je otevřít srdce a přijmout přítomný okamžik se všemi jeho zdánlivými omezeními a nespravedlnostmi. A možná nakonec, stejně jako Phill zjistíme, že tenhle náš přítomný okamžik je tak nádherný, že se v něm rozhodneme zůstat dobrovolně.
Tak co, nalákala jsem vás? :-)
Pokud ano, přeji vám krásné pokoukání! :-)
Trackback z vaší webové stránky.