Muška jenom zlatá…
Jedno vím jako terapeutka Cesty docela jistě – ať už to vypadá navenek jakkoli podivně a neuvěřitelně, všichni ve skutečnosti toužíme po jediném – spočinout ve své podstatě a být šťastni. Jenže jsme zatíženi dědičným hříchem, jehož pravý význam lépe vystihuje překlad Čtyř dohod, tedy nějak se nám nedaří trefit cíl. Hledáme totiž všude možně, ale pokoj a štěstí nám stále unikají.
Foto: Barbora Tomisová
Naše mysl vytváří fantastické fabulace o tom, že když se stane to a to, ono očekávané štěstí konečně přijde. A tak se mnozí stěhujeme na venkov a hledáme tam sepjetí s přírodou a splynutí s ní, jiní zase z nudy a bezvýchodnosti vesnic utíkají do možností velkoměsta. Hledáme partnera, který by se stal smyslem našeho života, nebo jsme naopak přesvědčeni, že on nám to kazí a bez něj bychom byli mnohem šťastnější. Děti se stávají naplněním našeho života, abychom potom po několika osamělých letech s nimi toužili po chvilce svobody. Toužíme po krásné figuře, dobrém postavení, a když už vůbec nevěříme na lásku a štěstí, chceme si zjednat aspoň respekt a autoritu. A když to nejde ani tímto směrem, pak musíme být výjimeční a dokonalí, hroutit se nebo naopak všechno s přehledem zvládat či pomáhat ostatním do roztrhání těla. Ti moudřejší se potom snaží změnit svoje představy, přesvědčení a myšlenky.
Háček je v tom, že toto pojetí štěstí nás udržuje v duálním světě. Není zde totiž jen to, co chceme, po čem toužíme, ale také to, co nechceme, nesnášíme, čeho se chceme zbavit. Potíž je v tom, že to je přítomný okamžik se vším, co se v něm odehrává. A to je past, ze které není úniku, protože ze svého největšího spojence si děláme nepřítele.
Pravé štěstí je nezávislé na čemkoli, co se v projeveném světě děje. Pravé štěstí vychází z vědomí, že na světě je mnoho bolesti, z níž velká většina vzniká naší nevědomostí. Je zapříčiněna zásadním omylem, který z nás činí parazity na druhých lidech, sobě samých i celé Zemi. Tímto omylem je naše přesvědčení, že jsme bytosti oddělené od okolního světa. V okamžiku, kdy pocítíme a prožijeme propojenost všeho na úrovni vědomí, přestáváme soudit ostatní a přijímáme spoluzodpovědnost za veškerou bolest světa. A teprve v tomto okamžiku se rozkryje to pravé hluboké a trvalé štěstí. Není to jen idyla letního odpoledne, je to pocit nesmírné vděčnosti, radosti a hluboké lásky ke všemu stvoření smísený stejnou měrou s bolestí a soucitem se všemi temnotami a stíny. A jakkoli se to může zdát neuvěřitelné, tento pocit štěstí a naplnění je tím pravým odrazovým můstkem pro skutečně vědomé, láskyplné a soucitné tvoření skutečnosti, kterou Život skrze nás žije. Toto je místo skutečné tvorby bez úsilí, lpění, chtění a v nepopsatelné radosti. Toto je skutečný život…
Trackback z vaší webové stránky.