Melancholická
Dnes ráno jsem doprovázela svoji velkou třeťačku do školy. Rozloučily jsme se na půl cesty k zastávce školního autobusu a ona mi mávala, dokud nezašla za roh. Otočila se snad dvacetkrát. A já jí mávala nazpátek a ukládala si ten okamžik do srdce. Tetelilo se štěstím, že jí ještě stojím za zamávání. A svíralo se tušením, že už ta doba asi nebude mít dlouhého trvání…
Foto: Petra Vince
Trackback z vaší webové stránky.
peta
| #
Káťo, ty mě tak dojímáš…děkuji:)
Reply
Kateřina Bukáčková
| #
Peťo, pro nás je devátý rok hodně náročný. Nějak jsem čekala, že to odpoutání nastane až za dva tři roky a najednou je to tady. Naštěstí se ke mně dostala skvělá knížka Devátý rok života. Přišla v pravý čas, abych pochopila, že to ta naše najednou velká holka nemá vůbec jednoduchý. No a my už vůbec ne. :-)
Díky moc za krásnou fotku. Lepší pro tuhle situaci snad ani neexistuje!
Reply
Petra
| #
a tady máš k tomu píseň:)
https://www.youtube.com/watch?v=Zi7OXmTmgGg
Reply
Kateřina Bukáčková
| #
Tak to je, Peťo, víc než trefné… Děkuju moc!
Reply