Kniha Devět
Těžko se mi píše o projektu, který se mi vryl tak hluboko do srdce a provázel mě několik let, než se přiblížil své hmotné podobě.
A tak si s dovolením půjčím slova mé milé spolužačky z vysoké Věry Kolářové, která mi dělá jazykovou korektorku. Strašila mě, že bude rýpavá, ale její slova jsou ve skutečnosti více než laskavá.
Posuďte sami.
A podívejte se na Donio.
A pokud to tak cítíte, podpořte a sdílejte. 
Z celého srdce děkuji!
Čtu to. Pláču u toho. Teď bych měla napsat, že se i směju, ale to moc ne… Spíš vidím, lépe prohlédám a rozklíčovávám programy, které se nám tvoří někde hluboko uvnitř během života, „výchovy“, odezírání programů od starších. Na čem záleží na úplném konci…
Kéž by tato kniha našla cestu do vašich knihoven i vašeho (pod)vědomí.
Autorka je terapeutka, hrdě říkám moje bývalá spolužačka (a ještě hrději, že ji čtu, protože mi dala svoji důvěru na jednu z mnoha korektur). Často, když si říkám, jak jsem zase v životě pokročila, najdu nějaký její příspěvek, který mi ukazuje, kde ještě nejsem a kam ještě můžu 