Klíčení, klíčení, konce tomu není…
Jaro volá po čerstvé, živé stravě, zelené barvě a pálivé chuti.
Málokterá potravina se proto hodí k posílení organismu lépe než enzymy a vitamíny nabitá naklíčená semena.
Už roky s dětmi nadšeně klíčíme, ale klíčící miska tohle jaro přinesla do našeho života to pravé zahradnické vzrušení. V miskách nám před očima pučí nejen obligátní a už téměř fádní mungo, ale taky červená neloupaná čočka, pískavice řecké seno, oves, řeřicha, vojtěška, hořčice. V truhlíku se zelená pohanková nať a o ječné velikonoční osení se podělíme s našimi osmáky, abychom naplnili předsudek, že vegetariáni jedí naklíčené obilí a trávu. :-)
A jak zařadit tyhle živé konzervy do stravy dětí?
Třeba tak, že je s vámi naklíčí ve vlastnoručně vyrobeném klíčícím ježkovi.
Nebo tak, že si s nimi budete hrát a správné jídlo hravě pojmenujete. Třeba naše Eliška si dneska nesla do školy chlupatý rohlík – grahamový rohlík namazaný máslem a hustě posypaný rozličnými klíčky, které z něj učinily chlupatce. Ve škole z něj měli legraci a na zelené mungo klíčky stáli její spolužáci jako obvykle frontu. :-) Zkrátka a dobře, když chcete svému dítěti dát do školy něco méně obvyklého, musí to být krásnější, chutnější a nápaditější než svačina ostatních dětí. :-)
A jak klíčit? Není nic jednoduššího. Semena vložíme na nějaký čas do čisté studené vody. Malá semínka na pár hodin, větší, jako třeba mungo nebo čočku přes noc do lednice. Ráno vodu slijeme, semena rozložíme na navlhčenou vatu, zaléváme a zelené lístky potom odstřihujeme (ježek) nebo je rozprostřeme do klíčících misek, které dvakrát denně propláchneme. V misce se propláchnutí děje automaticky jen tím, že do horní nalijeme po okraj vody, máme-li semena ve sklenici, musíme samozřejmě propláchnout každou zvlášť. Pak už příroda udělá, co má, a my se jen můžeme znovu a znovu divit, jak veliká moudrost je v každém semínku uložená a že z něj (skoro) vždycky vyraší, co má.
