Když děti stůňou…

Kateřina Bukáčková, 9.4.2015. Rubrika Duchovní texty, Ženství a mateřství

Nedávno jsem si uvědomila, že kromě léků na akutní alergickou reakci pro starší dceru naše děti ještě neměly chemické léky. Říkala jsem si, že by možná mohlo být pro některou maminku inspirující, jak se u nás stůně.

Nejdůležitější je postoj, který k nemocem máme. Od malička děti vedeme k tomu, že nemoc není nepřítel, že je to určité poselství těla, kterému se vyplatí naslouchat a učit se mu rozumět. Ti mladší z toho ještě nemají rozum a lepší je snažit se jejich nemoci porozumět mimoslovně, ale ta nejstarší už dovede svému tělu naslouchat a verbalizovat to docela dobře. Možná i proto, že v dětství trpěla velkým množstvím potravinových alergií, které jsme všechny až na ořechy společně vyléčily. A ona je přesvědčená, že i z alergie na ořechy se uzdraví, až přijde její čas. :-)

Máme velkou důvěru v moudrost a regenerační schopnost těla a moc se mu do jeho procesů nemícháme. Horečku nesrážíme, ale vítáme, a i přírodních prostředků užíváme pomálu. Většinou během nemoci neděláme nic zvláštního kromě většího odpočinku a v případě horečky ležení v posteli a větší míry spánku.

Děti nemívají nikdy vážnější nemoci, nikdy neužívaly antibiotika, jen občas mají rýmu, kašel nebo zvýšenou teplotu. S návštěvou lékaře jsem vždycky čekala, až když se stav dětí nelepšil třetí čtvrtý den, spíš abych se ujistila, že je vše v pořádku. Nikdy jsem neodjela s předpisem na chemický lék, takhle moudrou a tolerantní paní doktorku máme. :-)

Celý rok s dětmi vyrábíme a připravujeme různé bylinné přípravky a doma mám spoustu tubiček s homeopatiky. Ať už fungují nebo ne, děti je milují a kupodivu se uzdravují! :-) Na jaře a na podzim děláme s dětmi imunizační kúru pomocí domácí tinktury z šípkových hálek a echinacei. Přes zimu se hodně otužujeme, buď v parní lázni, nebo doma pomocí metod doktora Kneippa. Občas děti koupeme v eukalyptovo-tymiánovém oleji od Karla Hadka. Když už nějaké nachlazení propukne, nasadíme znovu kapičky z hálek, které podle příznaků doplníme dalšími přírodními postupy. Rýmu neléčíme nijak, jen pořádně smrkáme a zvlhčujeme a desinfikujeme vzduch eukalyptovým éterickým olejem. Spánky na noc natíráme eukalyptovou mastí, aby se uvolnily dýchací cesty. V případě hodně ucpaného nosu namáčíme nohy do horké vody, někdy s výluhem z tymiánu. Na suchý kašel máme China balsám od Karla Hadka, na vlhký potom domácí jitrocelový sirup. Vaříme preventivně šípkový čaj, během nachlazení ho doplňujeme o cibuli, lípu nebo květ černého bezu. Když je nejhůř, pomůže obklad z čerstvého tvarohu nebo zelného listu. Nespěcháme, dáme nemoci čas, aby mohla v těle i duši udělat svoji práci, i když třeba přesně nerozumíme jakou.

Zatím nebylo třeba nikdy dělat víc. Mám pocit, že jakmile se z nemoci stane přítel, a ne strašák, jakmile je jí ve vší vážnosti nasloucháno a je respektována jako dobrý a moudrý posel ze světa stínů, většinou nemívá vážnější průběh. Někdy nás nemoc doprovází celým životem a mění nás, naše vnímání, naše hodnoty a bylo by nepokorné tvrdit, že každá nemoc se dá vyléčit a že mám patent na pravdu. Ať už nemoc přichází, aby zase odešla, nebo má s námi celoživotní spojenectví, vždy se vyplatí jí naslouchat. Naše nemoc je totiž duchovní kniha psaná právě pro nás a nikde se nedočteme účinnější a radikálnější léčbu než nasloucháním právě jí.