Kaštany padají
Nevelké dýmy zvedají se z domů
a světlo nedoslýchá.
Do růžového ticha
kaštany bijí
údery zelenými.
Ach, půjdu s nimi o zem hlavou bíti,
nás stejná slupka svírá.
Půjdu je aspoň sbírat,
bratříčky svoje
s hlavami rozbitými.
Pod prsty tvými kaštánek jsem hnědý.
Tak v kapsách dětí dýchá.
A slupku, co tak píchá,
rozbila láska
údery zelenými.
(Jan Skácel, Kolik příležitostí má růže)
Trackback z vaší webové stránky.