Jeden politicky nekorektní o politické korektnosti
Taky jste si poslední dobu všimli houstnoucí atmosféry strachu a mizející svobody slova?
My Češi jsme držky držkaté a podvratní švejkovští rebelové, jak ostatně právě v této atmosféře ukázala nebývalá obliba seriálu Most!, takže k nám tahle tendence dochází velmi pozvolna. Nicméně když jsem před dvaceti lety (ó, hrůza) studovala anglistiku na Masarykově univerzitě, už tehdy nás v jazykové politické korektnosti cepovali. Některým stupiditám jsme se jen naivně smáli (to jsme ještě netušili, že za dvě dekády bude nekorektní i spojení těhotná žena), jiné jsme přijali a respektovali (například použití he/she místo dříve zobecňujícího he, their místo his, o použití slova man ve smyslu člověk nemluvě).
Jazyk vždycky odráží hodnoty a názory dané kultury, čímž ji definuje, ale i omezuje. Jak bych se já, levák, mohla zlobit na to, že pravý není jen opakem slova levý, ale také znamená správný! A takových známek toho, že jsme se ve svém vnímání světa posunuli a jazyk to odráží tím, že najednou vnímáme nějakou jeho nepatřičnost, je v každé kultuře mnoho. Jsem velkým zastáncem (nebo spíš zastánkyní?) vědomého používání jazyka, protože člověk si tvoří svoji realitu už jen tím, jak o ní smýšlí a jak ji potom pojmenovává. Koneckonců, i to je součást mé práce – že je nutné vyslovit svoje pocity, mluvit o svých zraněních a straších, pojmenovat svá omezující přesvědčení a formulovat si nová, posilující.
Vědomě pracovat s jazykem je tedy zdravé a léčivé a tato schopnost je lidstvu dána od samých počátků lidské řeči. Aby však tahle změna byla léčivá a posilující, je třeba, aby její součástí byla změna celého paradigmatu, aby člověk vědomě přeskládal svůj vztah ke světu, k sobě, ke slovům a jejich významům. Vždy se tak děje ve stavu hlubokého pochopení souvislostí a v přijetí a lásce.
Pokud se však tohle děje v atmosféře strachu, ostražitosti a devótnosti, jaké jsme byli svědkem například na předávání letošních Oskarů, na této tendenci není léčivého ani zdravého zhola nic. Je to jen zneužití nejrůznějších skupin obyvatelstva k vytvoření atmosféry, kde všechny názory, neodpovídající současné ideologii, jsou trestány a opovrhovány a člověka v podstatě odepisují.
Nastala doba, kdy režiséři jsou ostrakizováni za celá desetiletí staré prohřešky, Martina Navrátilová byla tvrdě kritizována za to, že se v rámci fair play ohradila proti účasti transgender sportovkyň společně s ostatními ženami. Přečtěte si vysvětlení představitelů organizace LGBT sportovců a sportovkyň:
„Nedávné komentáře Martiny Navrátilové o trans sportovcích jsou transfobické, založené na nesprávné interpretaci vědeckých poznatků a faktů a podporují nebezpečné mýty, které vedou k trvalé diskriminaci transsexuálních lidí prostřednictvím diskriminačních zákonů, nenávistných stereotypů a nepřiměřeného násilí,“ stojí v oficiálním prohlášení Athlete Ally. (https://sport.aktualne.cz/tenis/transgender-sportovkyne-podvadeji-rika-navratilova-za-to-ji/r~7dff908e35cf11e9b9980cc47ab5f122/)
Orwellův newspeak v praxi.
To nejzákeřnější na celém tomto novodobém honu na čarodějnice je to, že je v podstatě morálně nenapadnutelný a že zneužívá obecně lidských témat k prosazení moci, vyvolání strachu a vytvoření společenské nerovnováhy. Zpochybňuje, že téhož by bylo možné dosáhnout vzájemným poznáním, pochopením, empatií, odpuštěním. Korumpuje přirozený lidský soucit, lidskou schopnost směřování k pravdě a lásce a přirozený duchovní růst.
A neodvolám! :-)
Trackback z vaší webové stránky.