Jaro budiž pochváleno!
Už zase začala bylinková sezóna. Nikde a nikdy mi není líp, než když se vydám na svoje oblíbená nebo i zcela neznámá místa sbírat bylinky. Většinou s sebou beru děti, ale nejradši chodím úplně sama. Kdykoli vyrazím do přírody s úmyslem odnést si domů nějaké léčivky, úplně spontánně začnu zpívat písničky. Mám takový pocit, že nemůžu jako poděkování dát nic hezčího. Náš lidský hlas a naše léčivé ruce jsou pro přírodu poklad.
Teď se mi s rostlinami dějí zvláštní věci. Poznám jich naprostou většinu nejen v době květu, ale i podle listů před výkvětem, ale přeci jen se občas objeví rostlina, které jsem si doposud nijak zvlášť nevšimla. Než začnu rostlinu využívat jako bylinářka, musím si k ní vytvořit osobní vztah, řekla bych skoro přátelství. A možná právě proto mi občas samy povědí něco, co potřebuji znát. Třeba k některé z nich přijdu, protože mě nějak zaujme, utrhnu ji s úmyslem zjistit doma v klíči, o jakou rostlinu se jedná, a v ten okamžik jasně vím její jméno, to, zda je léčivá a zda chce být usušená nebo být pouze ve váze pro okrasu.
Bylinářství, které pracuje nejen s tradičními recepturami, děděnými po staletí z matky na dceru, ale i s přímým poznáním a komunikací s rostlinami, je staré jako lidstvo samo. Je to schopnost vlastní každému člověku a možná právě proto je v této tradici tolik bolesti a utrpení všech žen, které byly pro svoje schopnosti nespravedlivě mučeny a upáleny. Na jejich památku i já píšu o tomhle způsobu bylinaření – choďte po loukách, cestách, u vod a pokud vás nějaká rostlina zavolá, ve vší účtě ji utrhněte. Je určitě pro vás. Léčivá ke konzumaci, okrasná do vázy. Jaro budiž pochváleno! :-)
Tags: Bylinky