Jak se vaří u nás doma?
Velice svobodně a radostně. Ačkoli po více než 8 letech mateřské dovolené už přečasto chybí inspirace, vždycky nakonec k obědu i k večeři něco vznikne, což mnohdy považuji za neuvěřitelné. Není výjimkou, že ještě v půl dvanácté stojím před ledničkou netušíc, co budu tvořit, a v poledne zasedáme ke stolu a ono tam něco je! A vždycky se to dá sníst! Většinou dokonce i s chutí! :-)
Možná bych si udělala lepší reklamu, kdybych napsala, že mám jídelníček promyšlený na mnoho dní dopředu, vždy vzorně nakoupeno a nutričně propočítáno. Pravda je, že taková období jsou a já nevím co vařit dřív a k obědu i k večeři kouzlím jednu lahůdku za druhou. Neopakuji se, mistrně střídám chutě, druhy zeleniny, její tvary i způsoby úpravy a nakonec ještě rozsvítím svíčku na rozkošně prostřeném stole. S dětmi trpělivě peču, mažu, míchám, klíčím i kvasím.
A potom to najednou odezní a já nevím, netuším, inspirace žádná, lednice vymetená, vše, co je ve spíži, se musí namáčet, ale čas chybí… To je období polévek s chlebem, těstovin s omáčkami a placek či noků s cibulkou. A pak se vše zase pomalu rozběhne, těstoviny se zasunou hlouběji do spíže a v hrnci se máčí špalda a klíčí mungo. :-) Takový je můj život v mé milé kuchyňce, který asi zná každá maminka, jež několikrát denně vaří, peče a maže svačinky. :-)
A co se vaří u nás doma?
Skoro všechno. Nevkládáme do vaření ani konzumace jídel žádné strachy ani zákazy, jen vaříme z přirozených surovin a téměř bez výjimky bez masa. Základem našeho jídelníčku je zelenina ve všech podobách a mým největším přítelem v kuchyni je můj dřevěný mlýnek. Melu si mouky na chleba, buchty, palačinky, noky i placky. Vařím bulgur, celozrnný kuskus i celá zrna, máme moc rádi kuličky z tofu a tempeh. Děti by se utloukly po fazolích a cizrně.
Většinou používám rostlinná mléka a smetany a olivový olej, ale do tradičních starých jídel dávám máslo, sádlo a bio smetanu. Bílý cukr doma nemáme, ale u babičky děti baští buchty z bílé mouky a cukru. Místo kupované zmrzliny a hranolek mi zatím prochází domácí zmrzlina i bramborové nebo batátové hranolky s domácím kečupem. Na řízečky a rajskou s knedlíkem děti s mým požehnáním chodí k babičce. Výsledkem je radostné a pohodové stolování se všemi třemi dětmi, které v zásadě snědí všechno, co dostanou na stůl. Nedožadují se nijak zásadně kupovaných koláčů ani sladkostí. Vždycky si totiž doma dovedeme udělat chuťově i nutričně lepší.
Sedáme společně u prostřeného stolu, který mi nechal vyrobit můj muž, a začínáme nějakou z mnoha modliteb. Třeba:
Země nám to darovala,
Slunce nám to uzrálo.
Milá Země, milé Slunce,
Děkuje ti naše srdce.
vincovka
| #
Káťo, skvělé, jsem se pobavila s tím že o půl dvanácté nevíš co bude k obědu:), takhle to u nás taky často vypadá, jsem si oddechla, že nejsem sama a že zrovna ty, pro nás vlastně vzor jak má vypadat bohyně domácího krbu:) to takto někdy máš:) díky díky:)
Kateřina Bukáčková
| #
To víš, Peťo, jak už jsem někde na blogu taky napsala, má-li se to božské v nás projevit, musí mít to lidské občas v hlavě vymeteno. :-) Díky moc za komentář a hodně inspirace k dnešnímu obědu! :-)