Cibulové slupky
Toto je vynikající duchovní cvičení pro lidi, kteří žijí převážně či výhradně v mysli a moje tajemné věty o cestě TAM a Bytí a Přítomnosti jim připadají jako ufonská terminologie.
Posaďte se, zklidněte dech a věnujte pozornost svému tělu. Uvědomte si, kde teď a tady jste, jak se cítíte, jak se cítí vaše tělo a jaká je atmosféra tam, kde se právě nacházíte.
Potom nechte svoji paměť, ať bezděčně vybere nějakou vzpomínku, zkuste si také vybavit nejranější okamžik, který si skutečně pamatujete, byť by to byl jen záblesk. Mně se okamžitě vybavila nejranější vzpomínka, kdy jako tříleťák jedu na tříkolce do mírného kopečka nad dlouhými betonovými schody před naším domem. Vtom se mi rozbije řetěz a já, nevědouc, že bez řetězu se přeruší spojení mezi koly a šlapadly a tříkolka se stane neovladatelnou, věším řetěz na zábradlí schodů a znovu zasedám za řidítka majíc v úmyslu vyjet onen kopeček nad schody směrem k pískovišti. V tu chvíli tříkolka vypovídá poslušnost a místo nahoru se samovolně a neovladatelně rozjíždí směrem ke schodům a já pozadu drncám po schodech dolů, až si nakonec rozrážím hlavu o poslední schod. Velice jasně si pamatuji radostné nadšení i bolestné zakončení oné nejslavnější jízdy mého života. :-)
Vybavila-li se vám také podobná vzpomínka, zkuste velice bděle loupat vrstvy vzpomínky, které na její základ navršila její mysl. Zkuste odstranit slupku kompetencí, které v té době pravděpodobně nebyly tak vyvinuté jako nyní. Ano, pravděpodobně jste tenkrát nebyli tak zkušení jako teď. Možná jste byli naivní, možná jste dokonce udělali něco, za co se nyní stydíte. Zkuste sloupnout i slupku emocí, pokud si je ještě vybavujete. A teď zkuste udělat to samé vzhledem k tomuto okamžiku. Co by se stalo, kdybyste odstranili slupku svých životních rolí? Svých pracovních úspěchů? Svých selhání? Co kdybyste zeštíhleli svoji cibuli natolik, že byste se na chvíli vzdali svých myšlenkových konceptů, názorů a hodnot? Budete-li velice pozorně loupat obě cibule, najdete jejich srdce a nezůstane-li opravdu ani jediná slupička navíc, poznáte, že ve svém jádru jste se ani v nejmenším nezměnili. Podstatou každého bytí po odstranění všech cibulových slupek je: Já jsem, já existuji. Vím, jsem si vědom, že existuji. To je podstata našeho bytí, než se jí chopí lidská mysl se všemi koncepty, názory, preferencemi, potřebou identifikace a sebevymezení. Navenek to vypadá, že se odehrály veliké změny. Leccos jste se naučili, něco zase odnaučili, mnoho věcí děláte vědoměji a lépe, jiné zase s mnohem větší těžkopádností a strachem ze zodpovědnosti. Mohli jste rozvinout svůj charakter, usměrnit temperament, ale vědomí toho, že jsem, žiji, existuji, zůstalo naprosto nezměněno.
Sjednoťte se s tímto vědomím. Sjednoťte se s tím, co ve vás zůstalo stejné. To je brána do světa jednoty. Existovala ještě dřív, než přišla jakákoli myšlenka, jakékoli rozšíření věty Já jsem, například Já jsem matka, Já jsem prodavačka nebo Já jsem tlustá. V tomto stavu vědomí, v tomto tichu srdce nastává jiný typ komunikace. Zde je možno komunikovat s rostlinami, zvířaty i vlastním tělem. Zde je možné úplné uzdravení. Zde sídlí to pravé štěstí. Zde a jedině zde je možné říci větu Vím, že nic nevím bez rezignace, ale s radostným vědomím, že to je naprosto v pořádku, protože Moudrost a Vědomí, které mě přesahují, vytvářejí tak nádhernou harmonii, že jí není třeba porozumět. Jediné, co je třeba, je nevypadnout z rytmu…
Trackback z vaší webové stránky.