Chceš-li člověka znát…
Naše společnost je posedlá růstem nebo aspoň trvale udržitelným rozvojem. Stagnace, umenšování či dobrovolná chudoba jsou věci podezřelé nebo dokonce společensky nebezpečné.
Před časem jsem tu polemizovala s tímto přístupem z hlediska výživového, ale ačkoli článek v Lidových novinách, na nějž jsem reagovala, byl značně extrémní, v podstatě každý z nás má nějak v sobě zakódované, že děti musí pořádně jíst, aby byly zdravé, urostlé a silné. Pokud nejí maso, bojíme se, že budou malé, nemocné a slabé, a pokud nepijí mléko, budou se jim lámat kosti. Ačkoli tyhle teorie nikdy nebyly víc než jen teoriemi a v biochemii jsou dobře popsané mechanismy, jakými tělo velmi efektivně získává živiny v okamžiku, kdy jej jich méně, v praxi vidíme epidemii nikoli z nedostatku, ale z nadbytku. Lidé obézní, trpící metabolickým syndromem, aterosklerózou a navzdory velkém příjmu mléčných výrobků také osteoporózou. Přesto máme tento strach zarytý hluboko do kůže.
Tento víkend jsem byla na prvním setkání druhého ročníku bylinářské školy v Českém Krumlově. Lektoři jsou vynikajícími odborníky v bylinářství, medicíně energetické i západní i v botanice. A právě botanik docent Vít Grulich nás provedl nádherným a botanicky zajímavým krajem okolí Chvalšin. Téměř každou druhou větu začínal tím, jak se v poslední době v důsledku nadbytku živin mění ráz naší krajiny. Téměř vymizely pestré louky, které si pamatují naše babičky ze svého dětství, kde vedle sebe rostla marulka, dobromysl, třezalka, hvozdík, chrpa, kopretina i devaterník, pyšnící se stovkami nářečních jmen, jak je lidé v jejich okolí milovali a s láskou oslovovali. Místo nich se šíří kopřiva, kostival, bršlice kozí noha a louky chudnou a stávají se jednotvárnými. Ruku v ruce s tímto procesem jde samozřejmě i ohrožení živočichů vázaných na pestrost luk chudých na živiny, především motýlů. Každý, kdo zná byliny, ví, že velká část z nich prospívá na chudých půdách, bez vláhy, mnohdy vyrostou na místech, kde je jen pár zrnek písku a jinak skála či obruba chodníku. Tyhle byliny byly odjakživa předepisovány pro svou obrovskou životní sílu u nejtěžších onemocnění.
Otázkou tedy zůstává, kým máme my lidé ve skutečnosti být. Zda vzrostlým vodnatým rajčetem vyrostlým v bohatém substrátu a hojně zalévaným, či malou, ale nesmírně houževnatou bylinkou, nebo zda můžeme najít svoji lidskou cestu tím, že si uvědomíme, že více neznamená vždy lépe a dobrovolná skromnost může vést k větší pestrosti a paradoxně i větší životní síle. J. W. Goethe napsal: Chceš-li poznat svět, pohleď sám do sebe. Chceš-li člověka znát, pohlédni do světa. A právě teď se v naší krajině odehrává změna, která může každému dát jeho osobní odpověď.
Trackback z vaší webové stránky.