Cesta od porodu ke zrození
Právě jsem na internetovém vysílání České televize zhlédla dokument Pět zrození od dokumentaristky Eriky Hníkové. Vlastě – nezhlédla. Protrpěla a před koncem v zoufalství vypnula.
Ani v nejmenším nepochybuji, že všichni ve Vinohradské nemocnici dělají, co můžou. Nebo alespoň chci věřit, že tomu tak je. Koneckonců, jinak by asi nesouhlasili s filmováním v jejich prostorách. Ale pohled na pět náhodných porodů, které tam proběhly, byl pro mě k nesnesení. Rodičky zcela zbavené soukromí, úcty, zahlcené papíry, zbytečnými otázkami a nadměrnou medikací, které by v takové míře nebylo potřeba, kdyby žena měla k dispozici to, co doopravdy potřebuje. Soukromí, klid, možnost pohybu a důvěru.
Sama jsem rodila třikrát. Dvakrát v porodnici, jednou doma. Musím s velikým respektem a díky říct, že nebyl velký rozdíl mezi ambulantním porodem mé druhorozené dcery v porodnici v Havlíčkově Brodě a domácím porodem mého syna. Jsem nesmírně vděčná, že mi bylo umožněno porodit svoje dítě, aniž by na mě nějaký muž křičel, kdy mám tlačit, a někdo jiný tlačil na břicho. Jsem vděčná svému synovi, že se rozhodl přijít na svět tak rychle, že jsem mohla prožít porod sama za sebe. Bez cizí pomoci, jen se svým mužem. Zanechalo to ve mně obrovskou důvěru v mé tělo a obecně schopnost ženy porodit své dítě. Pocity, které jsem zažívala, byly neskutečné. Naprosto jasně jsem cítila, že porod není žádná dřina, nic, co by se muselo vybojovat. Síla, která mnou procházela a která rodila moje dítě, byla tak mohutná, že jí bylo možné jen podlehnout a bez bolesti a rychle přivést na svět další život.
Věřím, že porod je víc než fyziologický akt. Je to iniciace do světa ženy a ženské energie, která je pasivní, odevzdaná a v tom je její síla. Je to těžko k uvěření, ale k prožití bezbolestného porodu není nutný žádný manuál. Je třeba se celému procesu odevzdat, poddat se. Každá žena, která kdy rodila, ví, že se v jednu chvíli dívá do tváře smrti. A poddat se síle, kterou doprovází smrt, je velká výzva. Proto myslím, že předporodní příprava by měla vypadat jinak než příprava poslušné rodičky do nemocnice. Žena by měla mít u sebe někoho, komu naprosto důvěřuje, a společně s ním zkoumat svoje vnitřní strachy, obavy, bolesti. Otevřít třinácté komnaty v intimní oblasti. Vědomě spolupracovat se svým tělem, poznávat ho, učit se s ním komunikovat. Mnohem méně vstřebávat informace a o to více pobývat ve svém nitru, kam se stejně každá rodící žena potřebuje stáhnout.
V současné době se vede dlouhotrvající debata o podobě českého porodnictví. Adéla Hořejší, advokátka, která u Ústavního soudu úspěšně obhajovala prezidentku Unie porodních asistentek Ivanu Königsmarkovou obviněnou ze zabití dítěte při domácím porodu, vyslovila naději, že ženy si svůj porod jednou vezmou zpět. Snad nám ženám brzy dojde v plném rozsahu, že těch pár hodin není nutné nějak přetrpět, hlavně aby to malé bylo zdravé. Těch pár hodin nám bylo darováno, aby navždy změnilo náš život, naši víru v sebe a naši sebeúctu.
Trackback z vaší webové stránky.