Žitné klasy se zelím a celerovým špekem

Kateřina Bukáčková, 1.3.2015. Rubrika Výživa

Nějak se mi nedaří vkládat na tento blog recepty. Nevím, čím to je, ale je to tak. :-)

Musím začít s pionýrem, který si svoji premiéru vybral už před Vánoci v Českém rozhlase a který za zopakování určitě stojí:

Žitné klasy se dají použít všude tam, kde by se jinak použily noky nebo knedlíčky, dokonce i na sladko. Našla jsem je v kuchařkách Pavly Momčilové.

Je na ně potřeba:

250 g celozrnné žitné mouky, 100 g pšeničné krupice, 1 žloutek, 300 ml (rostlinného) mléka nebo vody.

Vše se rychle smíchá, nepropracovává a hned se namočenýma rukama tvarují malé šišky – klasy. Ty se vkládají ho vroucí osolené vody a po vyplavání vaří ještě 8 minut.

Ke klasům jsem uvařila zelí, které vařím pokaždé jinak. Někdy sladké zelí, jindy kysané, někdy s jablíčky a jindy zase na víně a šalvěji … Tentokrát jsem použila polovinu kysaného polovinu červeného zelí, které jsem podusila s jablkem a osladila javorovým sirupem.

Falešný špek je veliká dobrota a vyrábí se fritováním kostiček celeru.

Jídlo jsem ještě ochutila cibulkou dušenou na másle.

Masopustní…

Kateřina Bukáčková, 17.2.2015. Rubrika Výživa

Dnes je poslední den masopustu. Slavíme, slavíme, vyrábíme masky a pečeme masopustní koblihy.

Výborné koblihy jsou z kvásku. Už jsem z něj pekla leccos, od vánočky a mazance až po pizzu a sama sebe jsem opakovaně vyvedla z omylu, že kváskem zadělávané pečivo je nakyslé. Určitě máte svůj oblíbený koblihový recept, pokud chcete místo kvasnic použít kvásek, počítejte s delší dobou kynutí a menším objemem tekutin (mléka, vody) i mouky. Ačkoli moc nejsem schopná péct bez vážení, u kváskového pečiva mi to nějak jde samo, a tak přesné míry ani váhy nemám. Prostě sypu mouku nebo přilévám tekutinu, dokud si ruce pracující s těstem žádají…

Krásný masopust! :-)

Jak se vaří u nás doma?

Kateřina Bukáčková, 11.2.2015. Rubrika Výživa

Velice svobodně a radostně. Ačkoli po více než 8 letech mateřské dovolené už přečasto chybí inspirace, vždycky nakonec k obědu i k večeři něco vznikne, což mnohdy považuji za neuvěřitelné. Není výjimkou, že ještě v půl dvanácté stojím před ledničkou netušíc, co budu tvořit, a v poledne zasedáme ke stolu a ono tam něco je! A vždycky se to dá sníst! Většinou dokonce i s chutí! :-)

Možná bych si udělala lepší reklamu, kdybych napsala, že mám jídelníček promyšlený na mnoho dní dopředu, vždy vzorně nakoupeno a nutričně propočítáno. Pravda je, že taková období jsou a já nevím co vařit dřív a k obědu i k večeři kouzlím jednu lahůdku za druhou. Neopakuji se, mistrně střídám chutě, druhy zeleniny, její tvary i způsoby úpravy a nakonec ještě rozsvítím svíčku na rozkošně prostřeném stole. S dětmi trpělivě peču, mažu, míchám, klíčím i kvasím.

A potom to najednou odezní a já nevím, netuším, inspirace žádná, lednice vymetená, vše, co je ve spíži, se musí namáčet, ale čas chybí… To je období polévek s chlebem, těstovin s omáčkami a placek či noků s cibulkou. A pak se vše zase pomalu rozběhne, těstoviny se zasunou hlouběji do spíže a v hrnci se máčí špalda a klíčí mungo. :-) Takový je můj život v mé milé kuchyňce, který asi zná každá maminka, jež několikrát denně vaří, peče a maže svačinky. :-)

Modlitba pro kuchyni

Kateřina Bukáčková, 7.1.2015. Rubrika Výživa

Tímto příspěvkem startuji blogovou rubriku obsahující kuchařské a bylinné recepty. Už jsem se s ní chtěla na těchto nových stránkách rozloučit, protože jsem měla pocit, že vědomý přístup k jídlu se v mém okolí tak rozšířil, že již není koho inspirovat. S velkou radostí sleduji, jak během posledních let lidé kolem mě hledají a nacházejí svoji vlastní radostnou cestu k jídlu a nestačím se divit, jaké lahůdky ve svých kuchyních tvoří, každý jde svou cestou, vyvíjí se, zkouší, experimentuje. Přesto jsem poslední dobou dostávala zprávy, že lidé podle mých receptů stále vaří, a tak jsem se rozhodla, že i láska k jídlu a kuchařské alchymii dostane na tomto blogu svůj prostor. Za tu dobu, kdy jsem začínala recepty publikovat, se mnoho změnilo – nabídka základních surovin, jako jsou obilniny, luštěniny, koření či sladidla je tak pestrá, že se i možnosti jak je zpracovat, nejen rozšířily, ale přímo znásobily. A také jídla, která vařím poslední dobou já, se pochopitelně změnila.

Přesto mám pocit, že je třeba začít jinde. Aby se totiž v záplavě nových produktů a zaručeně nejchutnějších receptů neztratilo to, co považuji za nejpodstatnější.