PMS
Premenstruační syndrom. Kdo jej zná, tomu o něm nemusím povídat, ať už je to zuřivá žena či zoufalý muž, který nechápe, kdo je ta bytost, se kterou spojil svůj život. Kdo PMS nezná, stejně nepochopí.
I se mnou žije tato entita, která se týden před menstruací probouzí a velice intenzivně se domáhá sluchu a pozornosti. Ze dne na den se z krásného místa pro život stane odporný bordel všude, z dětí spratci a z mužů – pro ty má jen jediný výraz – pche! Jako bych se v okamžiku propadla do nějakého temného místa, kde všechno najednou ztrácí smysl, všichni prudí nebo mají nekalé úmysly a nic neplyne a nefunguje. I teď mi tato entita sedí za zády a kontroluje, jestli jsem při psaní pravdivá a nevymýšlím si, že jsem ji hravě zvládla a mám rady jak na ni. Po pravdě – nemám. Od okamžiku, kdy svůj život sdílím se třemi hlučnými dětmi a nemám možnost se stáhnout do sebe a být sama a v tichu, dává o sobě vědět velice potměšile a dělá jí nesmírnou a sadistickou radost, když může někomu udělat naschvál, někoho vykoupat v jeho vlastní bezmoci a pořádně se rozlítit.
Přesto mám alespoň malé nebojové taktiky jak s touto podivuhodnou energií vycházet a přitom nedohnat k šílenství ani sebe, ani své okolí. Chcete-li, podělím se …
