Propojení
Pracujeme na nových webových stránkách, píšeme nové texty a taky přenášíme obsah z původních stránek.
Už se moc těším, až vám je budu moct představit.
Dnes jsem se dostala ke stránce Zkušenosti klientů.
Každý vzkaz by si zasloužil samostatný příspěvek. Jedinečný příběh, jedinečná bytost, hluboké setkání, které vždy skončí objetím, jako bychom se znali odjakživa.
A pro mě pohlazení na duši a velká vděčnost za to, že mohu být účastna toho nejvzácnějšího, co se v lidském životě může stát. Sebepoznání. Uzdravení. Otevření se lásce.
Jako poslední na mě na stránce čekala zkušenost mého muže. Napsal ji pár týdnů poté, co jsem se stala terapeutkou Cesty. Krásný a dojemný vzkaz, který rozplakal nejednu citlivou ženu.
Za těch 8 let, co Cestou provázím, prošel – stejně jako já – mnoha procesy, Cesta se pro nás stala způsobem života – ochotou otevřít se ve své bolesti, mluvit nejhlubší pravdu, dovolit si prožít vlastní emoce a snést emoce toho druhého, ale neobracet je proti sobě ani proti sobě navzájem.
Podporovat se na svých cestách, být na jedné lodi a společně nechat odplynout to, co nám už neslouží.
Před několika dny jsme měli s mým mužem 15. výročí ode dne, kdy jsme spolu jako manželé, a víc než 20 let, které jsme spolu prožili jako pár. Nedovedu slovy vyjádřit vděčnost nikoli za ty roky jako takové, ale za to, že byly skutečně společně prožitým časem v dobrém i zlém.
Když se ohlédnu zpátky, uvidím nespočet krásných okamžiků, těžké zkoušky, výjimečné, mezní okamžiky, které nám s mužem bylo dáno prožít a díky kterým jsme nahlédli až na samou hranici našich duší.
A když se podívám ještě hlouběji, vidím milost, která nás vede a dovedla až sem. Vidím, že žádnou z výzev jsme neoslyšeli, z žádné zkoušky jsme neutekli, nic nezůstalo nedořešeno, nedořečeno, neprožito. Život obrousil náš vztah do takové ryzosti, že jsme v sobě zahlédli své nejhlubší nádherné Já a přestali si být navzájem zrcadly a hrát jakékoli hry. Nedovedu slovy vyjádřit vděčnost za to, že se v našem vztahu naplnila slova z epištoly svatého Pavla Korintským, kterou jsem na naší svatbě četla:
Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano, kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. A kdybych rozdal všecko, co mám, ano, kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje. Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá.
Vím, že na tom nemáme žádnou zásluhu ani si ji nemůžeme do budoucna nijak pojistit. A tak prosím za všechny vztahy, aby v nich mohla tvořit a skrze ně žít láska, o které mluví svatý Pavel a která má příznačný název – agape. A z celého srdce děkuji svému muži za to, že si mě zvolil za svoji ženu…
