Zvládneme „druhou vlnu“?
Pokud vám slovo covid nebo karanténa nebo testování a trasování už leze krkem, tento článek dál nečtěte, všechno vypněte a užívejte si toho všeho, co je tu v pořádku. Pořád ještě je teplo, svítí sluníčko, přichází krásný podzim a mimo naši lidskou bublinu se zdá všechno v pořádku. (Mimochodem, to je zajímavé, jak zdánlivě rázem zmizely všechny ostatní problémy, které jako lidé vytváříme, že?)
Pokud chcete, připojte se ke mně v aktivitě, kterou považuji za jedinou smysluplnou v této době.
Myslím si, že to, jak celá „epidemie“ proběhne, záleží ve velké míře na nás. Nejde mi ale ani o trasování, distancování a dezinfikování. Nic proti tomu nemám, ale myslím, že už víme dost o našem fungování jako celistvých, holistických bytostí, abychom mohli usoudit, že to nejdůležitější je, jaký emocionální náboj celé té situaci přisoudíme, jakým způsobem ji zpracujeme a jaký význam jí dáme.
Situace se nebude vyvíjet tak, jak ji predikují epidemiologové (se vší úctou k jejich expertize), ale podle toho, jakým způsobem se k možné nákaze postaví každý z nás. Úplně jinak bude nemoc probíhat, když budeme denně masírováni oskafandrovanými bytostmi a řadami masových hrobů, jiný průběh bude mít, když budeme v klidu důvěřovat moudrosti svého těla a budeme (na rozdíl od března) vědět, že na tuto nemoc zemřelo ve skutečnosti jen málo lidí. Že je dobré mít před touto nemocí respekt, ale není nutné se udezinfikovat a odizolovat k úplné sterilní antiseptické smrti.
Jako člověk znalý neurolingvistického programování vím, že přesně takovéto programování se děje každodenně, ať si to uvědomujeme, nebo ne. Od našich rodičů, učitelů, politiků i médií. A tak buďme opatrní a pokud někdo predikuje budoucnost, hlídejme si, jestli je toto budoucnost, kterou chceme zažívat. A pokud ne, pokud se nechcete spolupodílet na vytváření pole strachu a katastrofických scénářů, prostě přestaňte. A ačkoli to je ve zdánlivém rozporu s tím, co jsem teď napsala, za spolutvoření této energie vnímám i otevřený boj proti rouškám. I toto je energie strachu a odporu, jen z trochu jiného úhlu pohledu.
Vytvářejme vědomí, že jsme v bezpečí. Že vše je v pořádku a nic se neděje bez důvodu. Že ve všem je skrytá šance, že možná toto je zárodkem toho nového, co si mnozí přejeme. Nenechme roušky, naše rozdílnosti i strachy vstoupit mezi nás a rozdělit nás. Zaměřme celou svou energii na to dobré, co má potenciál z této situace vzejít, když mu uvolníme prostor.
