Který?

Kateřina Bukáčková, 5.3.2019. Rubrika Postřehy

Milí přátelé,

letos jsem na sebe ušila pěknou boudu. Rozhodla jsem se, že zkusím svoje články rozšířit víc do světa. Co chvíli mi někdo říká, jak ho potěšily a jak se těší na další, ale věřte, že to není pro mě vůbec lehké. Možná se uvnitř trochu bojím, že když budu moc pyšná, přestanou mi chodit nápady. Ale i za to riziko mi stojí vykouknout ven ze své komfortní zóny a vyslechnout si třeba trochu (nebo i víc) té kritiky. :-)

Využila jsem tedy nabídky Evy Francové, která svým fanouškům nabízí možnost ukázat, co umí. Domluvily jsme se, že vyberu jeden článek, který ona na svých stránkách uveřejní. Předvybrala jsem čtyři, ale možná máte oblíbený i některý jiný. V každém případě mě moc potěší, když mi pomůžete vybrat ten, který Vás nejvíce oslovil, ať už z těch, které jsem předvybrala, nebo některý úplně jiný.

Tady jsou:

Co dělat, když zrovna slunce nesvítí

Ach, ty děti!Ani nevíte, kolik lidí by se mnou při terapiích chtělo řešit svoje problémové děti. A úplně pravdivě…

Zveřejnil(a) AGAPE dne Sobota 8. prosince 2018

Když šíp nemíří k cíli

A byli štastni až do smrti aneb Tajemství spokojených partnerských vztahů

Děkuji moc za Vaše tipy! Já se teď cítím jako kuchařka, která uvařila návštěvě a najednou cítí, že jídlo je málo slané, moc mastné, divně okořeněné, prostě to není ono. :-) Možná to taky znáte. :-)

Zase jeden praktický o dětech

Kateřina Bukáčková, 3.3.2019. Rubrika Cesta, Ženství a mateřství

Děti jsou hosté, kteří hledají cestu.

To je krásný a výstižný název knihy naší přední dětské psycholožky Jiřiny Prekopové společně s Christel Schweizer.

Naše děti tedy potřebují jasné směrovky a milníky, aby se v tomto světě dovedly orientovat. Aby se naučily existovat v čase a prostoru a ve svém těle. O tom je koneckonců popsáno mnoho krásných a poučných knih.

Jako rodiče se tedy učíme s dětmi komunikovat, pečovat o ně, zvládat jejich proměnlivost, záchvaty vzteku a jiných emocí, léčit je, když onemocní.

Naše děti jsou ale především hosté z duchovních světů. Přicházejí na tento svět jako moudré bytosti, oproti nimž máme v podstatě jedinou výhodu – že tady na tomto světě pobýváme o trochu déle než ony, a tak víme, jak to tu chodí, co jak funguje, co projde a co neprojde. Kdysi jsem četla krásnou větu: Člověk není lidská bytost s občasnými duchovními prožitky. Je to duchovní bytost s lidskými prožitky. A na tento svět se nepřišla jen naučit dodržovat čistotu, krásně jíst, dobře se učit, založit rodinu a být šťastná až do smrti. Přišla si sem především prožít nějakou duchovní zkušenost, popasovat se se smrtí, zranitelností, láskou v lidském i božském provedení a všemi omezeními i výhodami, které přináší existence v lidském těle.

To jsou situace, kdy děti průvodce potřebují ze všeho nejvíce. A k naší i jejich velké smůle je většina z nás tak pohlcena výchovou, že je často ani nepostřehneme a zaměníme je za výchovný problém nebo své selhání.

Před časem jsem na svoje stránky umístila dva procesy Cesta se svými dětmi, abych dodala odvahy rodičům vyzkoušet je také a podívat se s dětmi zpátky do duchovních světů. Nevíte-li o nich, najdete je zde:

http://www.agape-poradna.cz/cesta/prakticka-ukazka/

Když je ale dětem úzko nebo mají-li nějaké trápení, většinou není potřeba používat nějakou konkrétní metodu. Stačí jen nezapomenout na to, že jsou to moudré bytosti, a pokládat ty správné otázky. Takové, na něž předem neznáme odpověď, ale máme plnou důvěru, že ony samy odpověď někde hluboko v sobě znají. A mít sám v sobě dost odvahy a neutíkat před svými strachy ani výzvami.Každý z nás dovede poutníky, které doprovází, jen tak daleko, kam sám došel.

Dnes vám napíšu zase o Elišce, mé nejstarší, dvanáctileté rozkvétající ženě.

Včera mě poprosila, zda bych nespala s ní v jejím pokojíčku. Souhlasila jsem, a tak jsme se uvelebily v posteli, četly jsme knihu a potom jsme dlouho ležely a povídaly si. Eliška se poslední dobou hodně uzavírá, a tak jsem za to byla moc vděčná. Povídala jsem jí o svém dětství a ona mně zase o své lásce a potom přešla k tomu, že její největší strach je, že svět nikdy neskončí. Už mi o něm několikrát povídala a já se jen podivovala moudrosti její duše i tomu, jak zvláštní je to strach. Vždyť přeci většina lidí se naopak bojí, že svět skončí a oni zemřou!

Využila jsem její otevřenosti a zeptala se jí, zda by chtěla zjistit, jak to s tou konečností a nekonečností je. Souhlasila, a tak jsem ji vyzvala, aby se teď otevřela a pozvala do svého vnitřního prostoru ten strach. Opravdu to udělala, celá se roztřásla a po tvářích jí tekly slzy jako hrachy. Dodala jsem jí odvahu, aby se ještě víc otevřela a nechala celý strach vyjít ven. Vzápětí se Eliška ocitla v černé díře plné beznaděje. Taková odvaha od dvanáctiletého děvčátka! Najednou kolem ní začalo ve spirálách kroužit malé světýlko. Zeptala jsem se jí, zda by byla ochotná nechat se tím světýlkem dovést tam, kde dostane odpověď na svoji otázku, co je podstatou toho věčného a nekonečného, čeho se tolik bojí. Přikývla a světlo se rázem proměnilo v draka, který ji zanesl na ostrov. Tam na ni čekal někdo, koho má poslední dobou moc ráda. Zeptala jsem se jí, jak se na tom ostrově cítí, a ona, že je tam moc šťastná. A už byl čas na poslední otázku – naplňuje tě strachem představa, že by tenhle stav trval celou věčnost? Odpovědí bylo úlevné vydechnutí. Eliška díky své vlastní moudrosti, která ji vedla způsobem srozumitelným pro dvanáctiletou dívku, prožila to, že Věčnost není časový pojem. Že je to Láska sama. Celé to netrvalo déle než pět minut.

Nebojte se s dětmi pracovat jako s duchovními bytostmi. Nevyžaduje to žádnou terapeutickou zkušenost, jen otevřenost a ochotu se ptát. Být dobrým průvodcem pro naše malé poutníky znamená především být poctivým poutníkem sám.

Kateřina Bukáčková, 27.2.2019. Rubrika Cesta, Postřehy

Všechno krásné někdy skončí a to platí i o mém tříletém dojíždění do Školy přírodních terapií v Českém Krumlově.

Představte si, že jezdíte do školy do tak nádherného města, jakým je Český Krumlov. Než přijdete do školy do Bylinkové zahrady, projdete celým zámkem a z učebny přehlédnete celé město i jeho okolí. Pod okny vám kvetou všechny myslitelné byliny a květiny, uvnitř voní léčivé oleje a místní čaje, k svačině zakousnete domácí jablko a k obědu vám dovezou lahodnou vegetariánskou krmi. O svoji moudrost se s vámi podělí takové kapacity jako pan profesor Grulich (botanika), magistra Haldová (alternativní medicína, reflexologie), MUDr. Šimková (celostní medicína, dietetika a diagnostika) a Gaudí (bylinářka Radmila Malenovská). Od paní Podhorné se dozvíte o gemmoterapii, od pana Rymera o vykuřovadlech, pan Shirlo vás zase zasvětí do tajemství medicinálních hub.

A celý tým školy se snaží splnit vám všechna přání, která vám na očích vidí.

Tak takové byly tři roky ve Škole přírodních terapií v Českém Krumlově. Tomu, kdo miluje bylinky a chce se naučit alternativě k moderní medicíně od skutečných profesionálů, mohu jen doporučit.

http://www.kouzelnebylinky.cz/zahrada

A co to znamená, kromě toho, že se mi bude stýskat?

Že Vám, moji milí, kdo ke mně přijíždíte, mohu kromě hlubinné terapie poradit také praktické rady jak si pomoci zpět ke zdraví a harmonii. Prostřednictvím bylin, výživy i dalších technik, jako je třeba reflexní terapie. A především tím, že převezmeme zodpovědnost za své zdraví, věnujeme sami sobě energii a namísto boje s nemocemi se spíše začneme pokoušet obnovovat ztracenou harmonii. Naše duše si pamatuje, jaké to je být celistvý, naše tělo zase na zdraví a vitalitu a harmonii.

Seminář Enneagram

Kateřina Bukáčková, 21.2.2019. Rubrika Postřehy

Milí přátelé a příznivci tohoto blogu a cesty k sobě domů,

už za dva dny se koná letošní seminář Enneagram. Už více než týden se mi v hlavě přednáší typ za typem a já se už nemůžu dočkat. :-)

Kromě individuálních terapií není nic, co bych dělala raději.

V bezpečném a láskyplném prostředí si navzájem umožnit odložit masky a udělat další velký krok na cestě k vnitřní svobodě.

Seminář byl již plně obsazen, ale na poslední chvíli se uvolnila dvě místa. Pokud váháte a seminář Vás láká, nenechte si tuto možnost ujít, další bude nejdříve za rok.

Ať jste kdekoli, mám Vás ráda a děkuji Vám za přízeň!

Katka

Lipový…

Kateřina Bukáčková, 16.2.2019. Rubrika Postřehy

Letos mě po mnoha letech překvapila horečka. Co to bylo za nemoc, netuším, protože kromě horečky mně vlastně nic jiného nebylo.

Neměla jsem potřebu vůbec nic užívat, ani kapky, ani sirupy, nic.

Jen jsem každý den poprosila Elišku o hrnek lipového čaje. Z lípy, která roste na zahradě mých rodičů. Tak krásná a veliká, že ji z naší zahrady vlastně nelze ani celou přehlédnout. Měla jsem před očima vzpomínku, jak jsem její voňavý medový květ vloni sbírala. Maminka mi držela žebřík, já trhala a s maminkou a tatínkem jsme si povídali.

Jak je to s tím léčením a vyléčením, nevím. Ale vím jistě, že kdy jsem pila ten čaj, který pro mě uvařila Eliška z lípy z naší zahrady, pila jsem koncentrovanou lásku.

Tak vám trochu té lipové lásky posílám!

Krásnou sobotu!