… včera poprvé. Jedno z nejsilnějších a nejdojemnějších setkání v mém životě. Můj první terapeutický ženský kruh s ženami, které jsou mi v životě nejbližší. Ve spolupráci s aromaterapeutkou a úžasnou ženou Simčou Šafránkovou. Tolik lásky, podpory, solidarity, ale i slz a sdílené bolesti. Žádná hra na princezny, žádný babinec, ale cesta k sobě, svým vnitřním zraněním a dívčí radosti, zakončená rituálem menarche return.
Nevím, co víc říct, než díky…
Nedá mi to, nemohu nesdílet úryvek z mailu jedné blízké duše, který mi dnes přišel.
Kromě toho, že je enneagram velmi podrobnou a přesnou mapou různých her našeho ega a pastí, do kterých opakovaně padáme, aniž bychom si to vůbec uvědomovali, přináší taky mnohem větší pochopení a soucit do vztahů s ostatními. Věty podobné těm z následujícího úryvku slýchám velmi často a jsou pro mě velkou motivací, aby se moudrost enneagramu rozšířila k co nejvíce lidem.
A teď už mail samotný:
A jak se říká, vše přichází tak, jak má, jak potřebujeme a v pravý čas. Ukázalo se, že mě ta práce opravdu chytla, dává mi smysl, se šéfovou máme, myslím, hodně dobrý vztah a lidi, ke kterým jezdím, mě obohacují. Svými příběhy, laskavostí i vztekem, protože vidím, z čeho ten vztek plyne a pozorouju, co je za ním a díky Enneagramu už umím na lidi reagovat i jinak než stažením se a ukřivděnou reakcí 
. To je vůbec zajímavý. Od té doby, co jsem byla u Tebe na Enneagramu, si (spíš pro zábavu) zkouším lidi „zařadit“. A je sranda, že to fakt funguje. S jedničkovou paní, která potřebuje, abych vyluxovala i pod těma skříněma, protože to nejde jen tak odbýt po prostředku, s osmičkovou kolegyní, která by mě dřív rozložila nebo třeba s pětkovou klientkou, které když vezu oběd, tváří se na mě jako na vraha a stojí co nejdál ode mě… Dřív bych si spoustu těch věcí brala osobně. Dneska dokážu plno situací filtrovat, vidět s odstupem a to je asi nejlepší věc, co se mi mohla přihodit .
PS: Pro vás, co znáte enneagram – tento mail je psaný probuzenou devítkou. Takže jen potvrzuji – to je opravdu ta nejlepší věc, která se devítce může stát. :-):-) :-)
Váháte-li, neváhejte, protože seminář je téměř naplněný. :-) Moc se těším na setkání s vámi! :-)
Tak se to říká, že? Být ve správnou chvíli na správném místě.
Správnou chvíli jsme probrali horem spodem, a co to místo?
Šanci, že budeme na správném místě, významně zvýšíme, když věnujeme pozornost svému domovu. Tam trávíme nejvíce času a děje se tam toho nejvíc. A protože domy jsou odrazem nás samých, je fajn se tudy úplně nezaujatě projít a podívat se, co tento prostor o mně vypovídá. A tak, jako se mění prostor, když prochází vnitřní proměnou jeho majitel, můžeme na to jít i obráceně a do vnějšího prostoru vtisknout to, co bychom si přáli žít uvnitř. Vyházet to, co nám už neslouží. Vymést temné kouty. Vytahat kostlivce ze skříní. Vědomě zvolit obrázky a dekorace tak, aby nebyly jen bezduchými lapači prachu, ale přinášely něco navíc.
Já osobně mám ráda zvonkohry, které umí rozstřelit zatuchlost a zatvrzelost jako nic jiného. Letos jsem pod nimi dokonce začala dosušovat bylinky – člověk jde, pohladí bylinku, rozezní prostor nádherným zvukem koshi zvonkohry… A hned je na světě líp. :-) Taky mám moc ráda broušené krystaly. Visí nám pod každým lustrem a já často ležím v posteli a celou věčnost se dívám na tu nádhernou hru světel.
Ve svém domě taky pečuji o vodu – nalévám ji do malovaných džbánů se šungitem. Víme, že tu nežijeme sami, a tak mají u nás svoje místo i elementární bytosti, které tu s námi žijí. Vlastně tu měli malý oltáříček ještě dřív, než jsme bydleli my. Každý večer, když zapadá slunce, se loučíme se starým dnem, zpíváme mu a kocháme se neuvěřitelnými barvami, každý den trochu jinak namíchanými. Nejposvátnější chvíle našeho dne.
Jak věděli naši starodávní předkové – duše ženy není v žádném případě omezena jejím tělem. Naopak – rozprostírá se celým jejím domovem, zahradou a volně se propojuje s Matkou Zemí. Vědomou prací s prostorem a časem nabývá žena neobyčejné síly a schopnosti ovlivnit svět.
Co kdyby existoval účinný a radikální způsob jak poznat sám sebe? Takový, který nekompromisně odhalí nánosy, slupky a přesvědčení, které jsme si na sebe nabalili během života, aby nás chránily před strachem, a ony nás přitom dělí od sebe samých, štěstí a naplnění?
Co kdyby existovalo učení, které je zároveň návodem jak a kudy těmito nánosy projít?
Co kdyby bylo zároveň způsobem jak porozumět ostatním, jak prohlédnout skrze jejich chování a ochranné mechanismy a pochopit, odkud vycházejí a co je pohání? Co kdyby díky tomu do vašich vztahů s blízkými přineslo více pochopení, soucitu a lásky?
Co kdybyste díky tomu mohli vychovávat svoje děti na míru, abyste je podpořili zvládnout jejich strachy, projít výzvami a rozvinout v sobě to nejlepší?
Pro mě osobně je tímto pokladem, který studuji už téměř dvacet let, ENNEAGRAM.
Ennegram je tisíce let staré učení, které ale nic neztratilo na své aktuálnosti. Přesvědčuji se o tom denně, když s jeho pomocí provázím lidi hlubokými procesy sebepoznání. Ráda bych základy jeho moudrosti nabídla také Vám.
Dosti bylo šedivé teorie a podívejme se na praktický příklad ze života Bukáčků.
Nejdřív ze všeho jen fajn aspoň trochu si to srovnat sám v sobě. Třeba, že když se děti mlátí, nemusí to být nutně tím, že nejsem dobrá matka. Dokázat se v sobě trochu vyznat nebo aspoň znát metody, jak lépe procítit, jestli se mi v životě nedaří proto, že jsem od rodičů (neb odjinud) převzala ne úplně prospěšný program, někde jsem něčemu špatně porozuměla a dřu onu věc na sílu, místo abych se zamyslela, jestli to nejde jinak a ladněji, nebo prostě věc potřebuje zrát a odpočívat, než Bůh Kairos zavelí, že se jde na věc.
Tady pomůže modlitba, rituál, meditace, terapie, mindfullness, co komu libo a co komu funguje.
A potom je dobré se pozorně, opakuji POZORNĚ dívat a vnímat. Učit se číst celou bytostí různé signály, náznaky, proudy a toky energií, výbuchy emocí, nemocí a dalších podivností.
Ono se člověku totiž dost uleví, když si přestane brát věci osobně a pořád se v nich patlat a přehrabovat se v nich. Místo toho se v nich může učit číst jako v knize napsané přímo pro něho na míru, aby si ten život jaksepatří užil a prožil.
No a tu energii, kterou ušetří, může právě věnovat pozorování.
Teď přišel čas na to, abych vám řekla, co v tom našem rodinném čase čtu já a proč se teď děti bojí. Konečně. :-)
Vnímám ten náš lineární čas a vidím – v kalendáři se to jeví jako jedna velká hrůza. Všechny děti mají narozeniny a svátky. Začíná škola, kroužky, některé mají děti nově, a tak budou potřebovat asi trochu podpořit. Končí období sladkých týdenních odpočinků a nastává čas každodenních terapií. Čeká nás rodinná oslava, chystání dárků, vymýšlení překvapení, nějaké preventivky, no a potom ještě hromada nepředvídatelných událostí, které se nevejdou do žádného plánovacího kalendáře.
A jak je to s časem cyklickým? Co se teď zrovna odehrává z pravidelně se opakujících cyklů?
O tom nejdelším a nejmocnějším toho moc nevíme, a proto se nemůžeme dohodnout, jestli ten průšvih je naše vina, nebo nějaký přirozený proces. Vypadá to každopádně jako tasený Damoklův meč a mnohé z nás ovlivňuje víc, než si myslíme. Někdo to prožívá jako environmentální žal, někdo jako pobídku k bezuzdnému životu, protože po nás stejně už ta potopa přijde.
Eliška procházela mohutnou proměnou, ze které se vyloupla jako nádherná mladá dívka. Procházely jsme jí společně několik měsíců a já jsem jen v úžasu zírala, jak vědomě může touhle proměnou procházet dvanáctiletá bytůstka. (odškrtávám si jako úspěšně absolvované) :-)
Vašík s Haničkou se poslední dobou hodně, ale opravdu hodně bili. Takováhle neovladatelná třaskavá energie může svědčit o konci nějakého cyklu a je to tak i u nás. Nedávno jsem psala o jejich zvláštním propojení, které je výjimečné. Zároveň jsme si ale uvědomili, jak často jsme je hodili do jednoho pytle – prostě Váša a Háňa. Bylo tedy třeba obnovit rovnováhu v tom, že Hanička, která v těchto dnech slaví 10 let, je starší než Vašík. Moudrost rodinných systémů je nesmírná a každé vybočení z řádu nese své důsledky. Eliška je první, Hanička druhá a Vašík třetí. (pracuje se na tom)
Můj život vstoupil do fáze Beáty. Vnímám to jako vstoupení do období velké osobní síly, vydání plodů, sklízení toho, co bylo zaseto. Obecně vzato nejsem úžasná zahradnice. Něco mi vyroste, něco ne, občas sklidím něco jiného, než jsem původně zasela. Ale z každé rostlinky mám radost a když nevyroste špenát, pořád je ještě v záloze bršlice nebo kopřiva. To je moje odžitá životní moudrost, laskavé přijetí toho, co je. To je životní fáze Beáty. (tick) :-)
Přichází Babí léto a podzim. Sklízíme úrodu, zavařujeme, nakládáme, skladujeme. (To je jako z učebnice vlastivědy) :-) Letos jsem měla poprvé tu čest a to štěstí být na zahradě a se zahradou každý den od zimy do podzimu. Zasít zde první semínka, sklidit první úrodu, poznat, čemu se kde daří a co je potřeba příští rok udělat jinak. Přichází čas díkčinění a letos budu děkovat ještě vroucněji než kdy jindy.
V hlubinách Země se probouzejí dračí síly. Temnota vítězí nad světlem a tepla a světla ubývá. Všichni to nějak cítíme, je nám možná smutno, některé z nás navštíví podzimní deprese a děti se začínají bát. Začaly se bát chodit samy do patra, potřebují mnohem více světla a podpory. Já osobně to mám s temnotou ještě trochu jinak, ale dětmi ji prožívám po dětsku, krásně černobíle. Vašík mě každý večer prosí o modlitbu a kromě otčenáše ještě prosíme archanděla Michaela o odvážné a pevné srdce, abychom se dokázali postavit na cestu dobra a nedovolili drakům z podzemí, aby zvítězili nad světlem, dobrem a láskou. Je michaelská doba, doba vhodná k posílení vůle, odvahy a osobní statečnosti. To jsou první vlastnosti, o kterých nás cyklický čas učí, že vedou člověka ke vnitřnímu světlu. Až přijde čas a Kairos zavelí, podíváme se dál. Dětem v té době velmi prospěje, když mohou projít něčím, co je trochu výzvou pro jejich odvahu, aby do této části roku vstoupily posílené. Mohou taky dostat talisman, prožít s rodiči každý večer posilující modlitbu nebo mít možnost konat dobré skutky, aby vnímaly, že přispívají k vítězství dobra a světla.
Není toho málo, viďte? A byla by škoda, kdyby nás kalendář a povinnosti v něm zahltily natolik, že bychom si nestihli uvědomit, co všechno je ještě ve hře. A není potřeba to „všechno zvládnout“. Stačí si toho všeho být vědom a odevzdat někam výše. Možná bude oslava o den později nebo bude pudink místo pětipatrového dortu, ale Kairos sám se už postará, aby se všechno, co se má stát, stalo v ten nejsprávnější čas. Stačí jen nepřekážet.