Blanšírování aneb nouze naučila …
Jsou kuchařské metody, které příliš často nepoužívám a přestože v kuchyni vymýšlím stále něco nového, u některých druhů potravin, především zeleniny, jsem trochu monotónní, to když najdu úpravu, která dětem chutná.
Jednou ze zelenin, s níž nemívám valné úspěchy, je kapusta. Vařím dobrou kapustovou polévku a potom kapustu po italsku, ale pořád se někdo ofrňuje a musím se přiznat, že osobně kapustu jakkoli tepelně upravenou vnímám jako jedno z nejtěžších a nejhůř stravitelných jídel. Takže kapusta je u nás doma trochu popelka.
Ale co když jedete na dovolenou, potřebujete spotřebovat všechno, co by se mohlo zkazit, což je především zelenina, venku jsou tropy a vy jste právě na trhu koupili nádhernou hlávku kapusty? Polévka je v tom vedru předem zamítnuta, a tak jsem se pustila do experimentu, který dalece předčil moje očekávání a do něhož bych se nepustila, kdybych neměla tak striktně dané suroviny, které je potřeba zpracovat. Tím experimentem je blanšírování.
Princip blanšírování spočívá v tom, že se v malém množství osolené vody vaří velice krátce jeden druh zeleniny a poté se prudce zchladí. Já jsem celou hlávku kapusty vařila asi na šestkrát po jedné minutě a výsledek vidíte níže. Barva kapusty zůstane krásně zelená, listy jsou křehké, ale pevné. Vašík ochutnal list kapusty před blanšírováním a vyplivl ho, že je hořký, poté všechny děti snědly celou kapustu bez nejmenších protestů.
Listy jsem potom nakrájela na jemno a smíchala se zeleninou, která zrovna byla doma a bylo třeba ji zpracovat. Celý salát jsem potom posypala strouhaným tofu a dlouho dušenou zkaramelizovanou cibulkou. Za mě absolutně nejchutnější a nejlépe stravitelný způsob úpravy kapusty.
