Dokud ještě není stav, o kterém ve všech svých článcích píšu, trvalý a na všech okolnostech nezávislý, bývají občas dny, které s radostným Bytím nemají mnoho společného.
Takový den jsem měla dneska já. :-)
Mám pocit, že lidskou vůli není úplně potřeba používat k tomu, aby člověk dosahoval svého či překonával sám sebe. Zdá se mi mnohem efektivnější a moudřejší pozorně sledovat, kudy teče řeka života, a nechat se nést jejím proudem. To není zbabělost ani lenivost. Neznamená to, že člověk se nesetká s potížemi, výzvami a neúspěchy. Ale pokud se stane nástrojem Života samého, je v souladu se svým životním plánem, i když mu na vědomé úrovni třeba úplně nerozumí. Může být zdánlivě třeba úplně sám proti všem, jeho okolí mu může prorokovat neúspěch a považovat ho za blázna a snílka, a přesto je možné být právě v tomto okamžiku přímo v proudu života. A v tomto stavu se v tu správnou chvíli objeví ten správný člověk, další kousek chybějící informace nebo dosud skrytá směrovka.
Začínám se více a více domnívat, že lidská vůle slouží právě k tomu, aby člověk v takové dny, jaký jsem dnes prožila já, udržel bdělost. A ve chvíli, kdy práskne dveřmi auta, sveřepě odkráčí do polí a udělá tak definitivní tečku nad rodinným výletem, vědomě svou vůlí pozdržel nezadržitelně se valící proud myšlenek, emocí a obvinění, které často končí u výčitek dvacet let starých křivd. :-)
Vůle udržuje bdělost ve stavu nejvyšší pohotovosti, dobrovolná izolace uprostřed polí je vítaným pomocníkem a člověk získal čas vědomě nechat tu smršť projít, pozorně ji vnímat a současně s ní i zaslechnout i ticho, ze kterého vychází. Nakonec přijde poznání, že se není na koho hněvat a není koho soudit. Dokonce ani sebe ne.
Občas je prostě potřeba se místo rodinného výletu po rovných udržovaných asfaltkách kodrcat vymletými polňačkami. :-)
Krásnou, mírumilovnou neděli, především všem ženám, které dnes slaví svůj svátek!
Trackback z vaší webové stránky.