O síle manter
Včera jsem navštívila jednu moc krásnou akci – zpívání manter s Mantrovníky.
Vždycky jsem si říkala, co lidé na tom zpívání manter mají, vždyť je to otrava, zpívat do zblbnutí jeden verš. Rozuměla jsem, že je to způsob jak utišit svou mysl a ponořit se hlouběji a chválou Nejvyššího v nejrůznějších formách dosáhnout (třeba dočasné) blaženosti a poznání. Ale nic mi to neříkalo.
Potom jsem odjela na terapeutický kurz s Brandon Bays, která je velkou milovnicí manter. Vždycky říkala: „Jsem ochotna zpívat jakoukoli píseň, když zpívá o nejvyšším božství, ať už pochází z kterékoli duchovní tradice a kultury.“ No a tam jsem pochopila a zpívání manter propadla. Deset patnáct minut u jedné mantry není žádná doba, když je zpívána skupinou lidí v tom správném naladění.
Dobře si vzpomínám na okamžik, kdy ode mě navždy odpadla budoucnost a minulost a zůstala jen čirá přítomnost. Byl to jeden z nejmocnějších zážitků v mém životě a odehrál se – jako vždy v mém životě – naprosto banálně, u žehlicího prkna. :-) Žehlila jsem asi tunu prádla a k tomu si pustila nádhernou píseň od Snatam Kaur By Thy Grace.
Zpívala jsem a zpívala, snad třicetkrát. Moc nám to se Snatam ladilo, hlasy se nám různě proplétaly a já úplně zapomněla, že žehlím. Najednou mnou jako blesk projela vlna poznání. Kdo někdy něco takového prožil, ví, že je to slovy nesdělitelné. Slova seberou veškeré kouzlo okamžiku, kdy k poznání a pochopení dojde nejen mysl, ale každá buňka se otřese a nic potom už není jako dřív…
To poznání bylo banální a prosté a já ho za život slyšela snad tisíckrát – JSEM, KTERÝ JSEM. Ale najednou se pro mne a ve mně rozkrylo, co všechno to vlastně znamená. Najednou bylo úplně jasně chápáno, že všechno je přesně, jak má být. Jsem, který jsem. I nedokonalý člověk, který má pocit, že se musí ještě mnoho učit. I špatný den. I nemoc. I smrt. Není kde jinde hledat. Není na co čekat. Je možné žít v Poznání, a přitom být úplně a naprosto nedokonalý jako člověk. Není spásy v budoucnosti, ale jen TEĎ. Jsem, který jsem, tady a teď. V tom je největší síla a přístup k ní je tak snadný, že to naše mysl nedovede pochopit. A proto hledá a vymýšlí si všemožné podmínky, že k ní přeci vede dlouhá duchovní cesta s mnoha překážkami a je potřeba se stále zdokonalovat a růst a splnit ještě tu a tu podmínku a pak už TO konečně přijde.
Ten den jsem plakala a smála se a zase plakala štěstím a taky soucitem nad sebou i všemi, kdo se nechali chytit do pasti psychologického času s vykoupením někdy v zářné budoucnosti. A už nebylo možné této iluzi uvěřit, koncept psychologického času se rozpadl v prach, protože nikdy ve skutečnosti neexistoval.
Od té doby nepochybuji o obrovské síle manter a sdílím se všemi odkaz na stránky Mantrovníků:
http://www.gajatri.net/index.html
Na těchto stránkách je také možnost nechat si náhodně vybrat kartičku s výroky od Šrí Satja Sáí Báby. Na té mojí pro dnešní den stálo:
Láska se nikdy neptá po odměně; Láska je odměnou sama sobě.
Trackback z vaší webové stránky.