Předně bych Vám chtěla poděkovat za poslední Cestu! Tak dobrou náladu a dobrý pocit jsem nečekala! Opravdu to bylo nečekané

Každopádně, jsem ráda,že byla možnost se s Vámi potkat v tento den, protože o tři dny později jsem porodila. A musím říct, že Cestu si užilo i miminko, protože jsem cítila, že od jejího konce se začalo “něco” dít. Co bylo neuvěřitelné, byla i délka porodu a celkové načasování – v neděli se holky s přítelem vrátili z procházky, já jsem začala cítit, že nejsem ok, začali jsme se proto pomalu chystat k odvozu holek k babičce a do porodnice jsme dojeli tak, že po vstupu do nemocnice se za minutu miminko narodilo, v podstatě na tři zatlačení. Zpozdit se kdekoliv, asi to nestihneme. Holčička byla nesmírně šikovná a tak, jak jsme si na Cestě slíbily, vzájemně jsme si pomáhaly. Cestou do porodnice jsem myslela na dech, na to že já jsem oporou pro ni a ona pro mě…bylo to překvapivé, že jsem po příjezdu do porodnice hned porodila, protože jsem předpokládala, že nám to půjde tak pomalu jako posledně. A věřím, že tomu Cesta hodně přispěla! Kdybych Cestu neabsolvovala, pravděpodobně bych se cestou do k rodičům a následně do porodnice, soustředila na tu bolest…takto jsem se soustředila na to co jsme si s miminkem slíbili – že budu dýchat a že si vzájemně pomůžeme, snažila jsem se s miminkem komunikovat, byť jen v duchu. A věřím, že díky tomu to vyšlo tak na sekundu přesně a navíc téměř bez námahy! A žádného porodního zranění! Přijde mi to až neuvěřitelné!“