My lidé se snažíme, aby nás druzí měli rádi a vážili si nás. Bez ustání se zdokonalujeme, staráme se o své blízké do úmoru, chceme vyniknout a něčím nebo někým být, abychom si zasloužili lásku.
Ti nejbezbrannější nám ale přinášejí prožitek úplně jiné kvality. Ti, kteří přicházejí na tento svět a odcházejí z něho, prostě jen jsou. A svým prostým bytím, které nemá přívlastků, přinášejí něco, co my žádným konáním nedovedeme. Pokoj, hluboké sblížení a smíření. Otevírají lidská srdce a boří bariéry. Kupodivu v daru, který přináší nově narozený a odcházející člověk, není až tak velký rozdíl a posvátnost obou milníků je hmatatelná. Kéž by něco z toho pokoje a přijetí vstoupilo i do našich ostatních vztahů.
Foto: Barbora Tomisová
Děkujeme, babičko!