Byla jednou jedna krásná dívka s blankytně modrýma očima. Nikdo jiný tak krásné oči široko daleko neměl. Ta dívka milovala jednoho chlapce, vroucně a věrně, ale osud jejich lásce nepřál. Její milý byl odveden na vojnu a už se nikdy nevrátil. A modrooká dívka? Její lásku to nikterak neumenšilo, její srdce patřilo ztracenému milému napořád. Sedala u kraje cesty a vyhlížela jej, dokud se nad ní Bůh nesmiloval a neproměnil ji v květinu, kterou srdce nebolí.
A jak ji poznáte? Podle blankytně modrých kvítků, které se každé ráno otevírají. A taky podle jména – čekanka.
A kde ji hledat? Přeci na okrajích cest…
I čekanky mají rády společnost a najdete je nejen podél starodávných prašných cest, ale třeba také u trati. Co kdyby milý využil některého z moderních dopravních prostředků? :-)
Čekanka se řekne latinsky cichorium intybus. A pokud vám přijde cichorium podobné našemu tradičnímu nápoji – cikorce, jste na správné stopě. Její kořen se odnepaměti používá jako náhražka kávy s blahodárnými účinky na trávicí systém, srdce i ledviny.
A jakže jí říkali naši předkové? Třeba kočtí vocas.
Trackback z vaší webové stránky.